Každá je jiná, každá je silná:
Poznejte inspirativní příběh Anetky

Měsíc říjen neboli #pinktober je měsícem prevence a boje proti rakovině prsu, se kterou se pojí i ztráta vlasů. Spojili jsme se s inspirativními ženami, které nám sdílely svůj osobní příběh s nemocí. Každý je jiný, a přesto mají něco společného – nesou v sobě sílu, pocit osvobození a sebepřijetí.

Příběh Anetky je plný emocí. V těch nejtěžších chvílích ji podpořila nejen její milovaná rodina, přítel a domácí mazlíčci, ale i její kamarádi z hokejového týmu. „Díky klukům jsem se při holení hlavy smála.”, říká. Její slova nám přibližují, jak křehký může život být a jak je potřeba si vážit maličkostí.

Jak to celé začalo

• Jak a kdy začal tvůj příběh s onemocněním?

„Můj příběh začal minulý rok touhle dobou (podzim 2022) kdy jsem měla „své dny“ a levé prso mě bolelo nějak víc a zvláštně. Tak jsem ho prohmatávala a nahmatala bouli, která pak po skončení (během 14 dní) zmizela. Tak jsem nad tím mávla rukou, ale další 3 měsíce se zjevení a zmizení boule opakovalo. K doktorům jsem si troufla až v lednu, kdy mi na gynekologii řekli že to může být jen zduřelá mléčná žláza, ať počkám 14 dní po mých dnech. No boule opět zmizela, ale pro klid jsem si vyžádala žádanku na vyšetření. V únoru proběhlo sono, kde se paní doktorce něco nezdálo, pozvala si mě na biopsii. Následujících 14 dní jsem se snažila uklidňovat, že to bylo jen kontrolní a že to bude v pořádku. Dne 22. 2. 2023 se mi otočil život vzhůru nohama, když jsem uslyšela od pana doktora „máte Triple negativní karcinom prsu“. A od druhého dne začalo lítání po doktorech. V mém případě proběhla nejdřív operace, protože můj nález byl ještě menší, následovala zajišťovací chemoterapie, kterou jsem ukončila v září. A teď čekám co bude dál, zda-li budu podstupovat ozařování nebo odebrání prsou. Protože aby toho všeho nebylo málo, potvrdila se u mě genetická mutace BRCA1. “

• Měla jsi tušení, že se něco děje?

„Ne, po tom, co jsem vyčetla na internetu (to prosím nikdo nedělejte!), že se nemá panikařit, že rakovina nebolí, že se to pozná dle uvedených příkladů atd. … jsem byla v klidu. Protože jsem žádný z příznaků neměla.“

• Jak se na nemoc přišlo? Byla to náhoda nebo se hledala konkrétní příčina problémů

„Byla to (sakra velká) náhoda.“

Léčba jako cesta k uzdravení

• Léčba bere i dává. Co vzala a dala tobě?

„Nemůžu říct že by mi léčba vyloženě něco vzala, vzala mi akorát energii, což je asi pochopitelné. A přidala mi pár kil navíc. Ale jinak mi dala spoustu dobrého. Hlavně nové přátele. A uvědomění, abych si vážila maličkostí, které jsem brala jako samozřejmost.“

• Ztráta vlasů je citlivou záležitostí, hlavně pro ženy, mladé dívky. Je to to první, co okolí vidí a vnímá. Jak jsi to vnímala ty a tví nejbližší?

„To víte, že jsem z toho byla špatná, to bylo to první, co mě napadlo, že přijdu o vlasy. Ale od vyslechnutí diagnózy do chemoterapie uběhly 2 měsíce, a já se s tím za tu dobu dokázala srovnat. Potom jsem se dokonce i těšila, že si pořídím spoustu paruk v různých barvách. Po 14 dnech první chemoterapie jsem začala vyčesávat každým dnem víc a víc vlasů. A došlo mi, že den D přišel. Ještě před chemoterapií jsem navrhla hokejovému týmu, který fotím, jestli z toho neuděláme video, které by mohlo pomoci s prevencí. Nakonec to holení hlavy byla sranda. :) Hodně mi pomohla i Kačka Furch, která svoji plešku vystavovala. Tak jsem se i já rozhodla, že to nebudu nijak skrývat. V obchodech si všímám jak na mě lidé koukají, hlavně teda děti, ale nějak mě to netrápí. Když má člověk zlomenou nohu tak musí taky chodit o berlích. Prostě to k té nemoci patří. Mí nejbližší to vnímali tak, že sice přijdu o svou lví hřívu, ale (snad) to bude za cenu zdraví. Dokonce jsme si z toho s mým malým synovcem udělali srandu, komu narostou vlasy dřív. No vyhrál. :) A teď mi při každé návštěvě počítá, kolik mi narostlo nových vlasů. Jsem jak Rákosníček, na hlavě mi trčí pár „vlásků“. “

• Jak se dnes na ztrátu vlasů díváš?

„No vždycky jsem v létě nadávala, jaké mi je horko, že bych byla nejradši plešatá. Tak jsem si to letos vyzkoušela. :)“

• Léčba silně zasahuje i psychiku. Máš nějaký rituál, návyk, „berličku“, která tě po psychické stránce posiluje v těžkém období?

„Pro mě asi byla nejdůležitější lidská a zvířecí podpora. Nejvíc mi pomáhal přítel a naše rodiny, kteří o mě královsky pečovali, když mi bylo nejhůř. A také pár mých nejbližších přátel, kteří mi nonstop volali, psali a navštěvovali. Kolegové v práci, kteří mi umožnili pracovat z domova a podrželi mě. A pak ta zvířátka, jsem holka z vesnice, takže pejskové, kočičky, ovečky a kozy, všechny němé tváře, které sice nic neřeknou, ale poznají, kdy je člověku smutno. “

Prevence a její role v bojích nejen s rakovinou

• Kdybys svému mladšímu já mohla poslat vzkaz, co by to bylo?

„Přesto, že se u nás v rodině rakovina u nikoho nevyskytla, bych si řekla: „Aneto, nekašli na prevenci!“ Určitě bych se o rakovinu zajímala důkladněji, chodila bych na sona/mamografy a věděla bych, že se dá hodně předpovědět i z krve např. genetických testů. Nechala bych si vyšetřit genetiku a nechala bych si preventivně odebrat prsa (jako to udělala Angelina Jolie). Ale to je co by kdyby. “

• Víme, že prevence může být klíčová pro úspěšné vyléčení onemocnění. Jak to vidíš ty?

„Prevence je důležitá u všeho, nejen rakoviny. Většina lidí chodí na takové ty běžné preventivní prohlídky – zubní, oční, … Ale na ostatní součástky svého těla se dostane většinou, až když je nějaký problém.“

• Statistiky mluví jednoznačně ve prospěch prevence. V čem myslíš, že je problém? Proč se prevence tak zanedbává?

„Když se bavím se známými ohledně zdraví, tak bych řekla, že jsou dvě výmluvy, se kterými se hodně setkávám: „Nemám čas lítat po doktorech.“ a „Mně nic není, jsem zdravý/á.“ A nebo pak když už má člověk nějaké podezření nebo ho něco bolí, tak začne googlit a dostane strach, co se od doktorů dozví. “

Kolekce k Novému háru

• V Eppi podporujeme kromě jiných i Nové háro – projekt, který zajišťuje paruky onkologicky nemocným pacientům do 25 let. Jak tento projekt vnímáš?

„Vnímám to tak, že každá podpora těchto organizací je potřebná a důležitá. Projekt Nové háro jsem důkladně zmapovala. A je to strašně krásný. Při porovnání svého 15letého já a nynějšího já, bych tehdy ztrátu vlasů nesla mnohem hůř. Ve třiceti letech na to kouká člověk trochu jinak, nese to hůř, ale nepovažuje ty vlasy za to podstatné.“

• Možná nad oslovením nebo žádostí v tuto chvíli onko pacienty váhají. Možná se stydí. Co bys jim vzkázala?

„Není za co se stydět, protože se v životě občas stanou věci, které nejdou ovlivnit. Důležité je o tom mluvit. Z mé zkušenosti můžu říct, že jsem strašně ráda, že jsem se nebála/nestyděla a mluvila/psala jsem si o tom i s cizími lidmi. S čím více lidmi, kteří si něčím podobným prošli, se potkáte nebo jen napíšete, tím míň si budete připadat jako exot. A hrozně se vám uleví.“

• Je pro tebe důležitá podpora jakéhokoliv projektu/spolku/organizace?

„Určitě, hned po vzpamatování se z mojí diagnózy jsem se spojila s organizací FUCK CANCER. Ne že bych si nevěděla rady, ale organizaci vytvořili lidé, kteří si tím prošli. A dřív jsem si neuvědomovala, jak je prevence důležitá. Snažím se tedy organizaci FUCK CANCER trošku pomáhat – protože slovo rakovina by nemělo být tabu.“

Na závěr přání druhým

• Kdybys měla jedno přání, které bys mohla věnovat ostatním. Co by to bylo?

„Přála bych si, aby všichni byli šťastní – což pro každého znamená něco jiného. Aby se nehonili za kariérou ani penězi a ničím a nikým se nestresovali. Protože za peníze si člověk zdraví nekoupí. Aby o svých starostech mluvili a nedrželi to v sobě. A hlavně, aby všichni měli takové štěstí jako já a dělali, co je baví a měli kolem sebe jen úžasné lidi. “

Darovat nové háro