Každá je jiná, každá je silná:
Poznejte inspirativní příběh Káti

Měsíc říjen neboli #pinktober je měsícem prevence a boje proti rakovině prsu, se kterou se pojí i ztráta vlasů. Spojili jsme se s inspirativními ženami, které nám sdílely svůj osobní příběh s nemocí. Každý je jiný, a přesto mají něco společného – nesou v sobě sílu, pocit osvobození a sebepřijetí.

Káťa je maminkou, podnikatelkou a ženou, která otevřeně sdílí svou zkušenost s onkologickým onemocněním. V rozhovoru nám citlivě vypráví o ztrátě vlasů i o tom, jak důležité je dát sebe na první místo a nebát se říct o pomoc nejen od svých blízkých, ale také od psychologických odborníků.

Jak to celé začalo

• Jak a kdy začal tvůj příběh s onemocněním? Měla jsi tušení, že se něco děje?

„Můj příběh začal loni na podzim. Bylo 7. října, a já jsem po celém dni konečně usedla na
gauč a chtěla si dát nohy nahoru a tu chvíli předtím, než půjdu spát, se podívat na něco v
televizi. Potřebovala jsem se poškrábat v podpaží, a v ten moment, jak moje ruka zajela
směrem do podpaží jsem ucítila v prsu bulku. Byla to naprostá náhoda. Před nahmatáním
bulky jsem neměla žádné tušení, až později jsem si začala uvědomovat, že mi tělo nejspíše
vysílalo signály – začal se mi dělat ekzém po těle i kolem očí, praskaly mi koutky úst, atp.“

Léčba jako cesta k uzdravení

• Léčba bere i dává. Co vzala a dala tobě?

„Léčba je dlouhý proces, při kterém, pokud žena chce a umí číst mezi řádky, tak má
mnoho času na to, aby si prošla svůj dosavadní život, poučila se z chyb a se skončením
diagnózy dokázala započít život nový, mnohem lepší než ten, který byl. Bez chyb a lidí,
kteří nejsou ani z mikro procenta přínosem a hlavně v souladu sama se sebou a svými
potřebami. Mně tato cesta otevřela oči, najednou vím, jak mnoho věcí, které jsem doposud
řešila jsou jen malicherné blbosti a mnoho lidí je lepší úplně odstranit, protože z vás jen
vysávají energii. Při této cestě se objeví mnoho nových příležitostí a nových přátel.
Uvědomila jsem si, že i já jsem důležitá a začala si dělat více času na sebe. Ale je jen na
každé ženě, jak dokáže s touto příležitostí naložit.“

• Ztráta vlasů je citlivou záležitostí, hlavně pro ženy, mladé dívky. Je to to první, co okolí vidí a vnímá. Jak jsi to vnímala ty a tví nejbližší?

„Ztráta vlasů pro mě bylo citlivé téma, jako pro každou ženu. Není to nic příjemného a
člověk si to neumí zpočátku představit, jaký to je vlastně pocit mít místo vlasů pouze holou
kůži. Oholení hlavy jsem brala jako jeden z milníků, který je na této cestě nutný. Když ten
moment přišel, tak se mi pak obrovsky ulevilo, že to mám za sebou a vlastně jsem se s tím
vnitřně srovnala. Podle mě to moji nejbližší měli podobně, čekali na ten moment a pak byli
šťastní se mnou, protože viděli, že já jsem sama se sebou spokojená.“

• Jak se dnes na ztrátu vlasů díváš?

„Nic bych na pocitech, které jsem měla před ztrátou vlasů, neměnila a nezlehčovala tento
moment. Je to opravdu obrovský krok, který z normálně vypadajícího člověka udělá na první
pohled onkologického pacienta, protože se ztráta vlasů víceméně stále spojuje s onkologickým onemocněním. A člověk najednou do světa nedobrovolně křičí –⁠ tak jsem tady, mám rakovinu. Najednou to na vás okolí pozná a vy řešíte úplně nové situace.“

• Léčba silně zasahuje i psychiku. Máš nějaký rituál, návyk, „berličku“, která tě po psychické stránce posiluje v těžkém období?

„Já jsem zpočátku spolupracovala s mentálním koučem a všem bych doporučila, aby si
našli jakoukoliv psychologickou pomoc. Diagnózou byla zasažena celá naše rodina a jen
díky tomu, že já jsem mohla být silná, tak moje rodina vše vzala velmi dobře a celou situaci
měla šanci dobře zpracovat a chovat se ke mně tak, jak jsem si přála. Denně používám
několik mentálních technik, které mi můj kouč ukázal.“

Prevence a její role v bojích nejen s rakovinou

• Kdybys svému mladšímu já mohla poslat vzkaz, co by to bylo?

„Nestresuj se, neřeš, nevnímej, neprožívej až tolik a řekni, co máš na srdci. Nelze
každému vyhovět, být s každým člověkem za dobře a mít vše dokonalé. To jsem si měla
uvědomit už dříve.“

• Víme, že prevence může být klíčová pro úspěšné vyléčení onemocnění. Jak to vidíš ty?

„Prevence je určitě důležitá! Pokud člověk ví, že jeho život je plný stresu a napětí, tak pak
jedině prevence mu může pomoci odhalit problém včas. Lidé by se měli více naučit vnímat
své tělo a nebrat ho stále jako stroj, který je nerozbitný.“

• Statistiky mluví jednoznačně ve prospěch prevence. V čem myslíš, že je problém? Proč se prevence tak zanedbává?

„Z mého pohledu se lidé bojí výsledku. Raději nepůjdou na prevenci, protože by jim mohli
lékaři něco zjistit a nebo jednoduše nemají čas. S tím jsem se během mé cesty také setkala –⁠
lidé nemoc včas neřeší, protože nemají čas.“

Kolekce k Novému háru

• V Eppi podporujeme kromě jiných i Nové háro – projekt, který zajišťuje paruky onkologicky nemocným pacientům do 25 let. Jak tento projekt vnímáš?

„Já jsem paruku nenosila, nedokázala jsem si sama sebe s parukou představit a ani ta
představa mi nebyla příjemná. Jsem sportovní typ a nevadilo mi nosit čepice nebo chodit
mezi lidi plešatá. Proto jsem o projektu Nové háro před spuštěním kampaně s Eppi
neslyšela. Určitě tento projekt vnímám velmi pozitivně a je skvělé, že jsou lidé, kteří
pomáhají pacientům v těžké životní situaci se cítit aspoň o trošku lépe. A tím víc, když se v
případě Nového hra jedná o dětské pacienty.“

• Možná nad oslovením nebo žádostí v tuto chvíli onko pacienty váhají. Možná se stydí. Co bys jim vzkázala?

„Já jsem si během celé diagnózy říkala, že teď je ten správný čas, aby se ostatní starali a
zajímali o to, jaké mám potřeby já, protože já jsem v situaci, kterou mnoho lidí nezažije a
mám právo být opečovávána. Proto je teď vaše příležitost si říct, jak chcete tuto cestu projít.
Jestli je vaším snem paruka a sníte o dlouhých vlasech, tak se nebojte a řekněte ostatním co cítíte a co máte na srdci.“

• Je pro tebe důležitá podpora jakéhokoliv projektu/spolku/organizace?

„Ráda kdykoliv podpořím, když vím, že to udělá radost. Lidé by si v životě měli dělat
vzájemně radost, a proto je škoda, že se na to mnohdy zapomíná. Třeba by se nám žilo na
světě ještě líp.“

Na závěr přání druhým

• Kdybys měla jedno přání, které bys mohla věnovat ostatním. Co by to bylo?

„Od zjištění diagnózy přeji všem už jen pevné zdraví, bez zdraví nemáte nic. Proto
bych si přála, abyste se méně honili za nepodstatnými věcmi, užívali si i ty nejmenší
okamžiky a hlavně žili přítomností.“

Chci darovat nové háro