Enamelové neboli smaltované šperky

Hledáte-li dárek jen tak pro radost, k významné příležitosti nebo k životnímu výročí a toužíte-li po něčem výjimečném, pak vás nadchne aktuální trend: enamelové šperky. Klasické klenoty z ušlechtilých kovů zdobené diamanty a drahokamy už mnohým designérům přijdou okoukané. Z módních mol se tak do šperkovnic dostávají náušnice, náhrdelníky a prstýnky rozzářené ručně naneseným emailem. Zruční zlatníci vytvářejí šperky, které připomínají umělecké dílo. Syté barvy, hladký povrch a dechberoucí design oslovují milovnice tradičního řemesla i výrazných a statement kousků. Podívejme se tedy na zoubek enamelovým šperkům, jež se skrývají i pod názvem smaltované nebo emailové.

Proč lidé milují enamelové šperky?

Enamelové klenoty se prosazují ve šperkovnicích dívek a žen již po celá tisíciletí. Zajímá vás, proč tomu tak je?

Barevnost

Barvy emailu jsou bohaté a jejich nabídka se neustále rozšiřuje. Pigment lze použít tak, aby odpovídal ideálnímu odstínu. Podobně jako na malířově paletě lze míchat jednotlivé tóny k získání barvy, po níž umělec baží. Omezená barevnost drahokamů zlatníka nelimituje a jeho fantazie se může svobodně rozvinout.

Tvarovatelnost

Možnosti výroby šperků, jež tvoří ohýbání ušlechtilého kovu do požadovaného tvaru a jeho osazování drahými kameny, obohacuje enamelování především tím, že lze jeho pomocí vytvořit jakýkoliv požadovaný design. Nečekané variability lze dosáhnout i mícháním barev a originálními přechody odstínu do odstínu. Email rovněž může být průhledný i neprůhledný.

Trvanlivost a odolnost

Nad jiné materiály vyniká email:

• Tvrdostí – hlavní složku enamelu tvoří anorganické sloučeniny. Na Mohsově stupnici odpovídá stupni 7.
• Jednolitostí – hladký povrch smaltu zpravidla nenarušují žádné spáry. Výborně se tak kombinují různé odstíny a vrstvy.
• Odolností vůči vysokým teplotám a korozi – fyzikální a chemické vlastnosti emailu jsou konstantní a chrání ho před poškozením.

Co je to enamel

Jednoduše řečeno – enamel představuje barevné sklo, jež se obvykle skládá z křemenného písku, oxidu železa, potaše (oxidu draselného) a boraxu (tavidlo). Tyto složky tvoří po vypálení (700 až 900 °C) transparentní a bezbarvý fondant. Širokou paletu barev mu dodávají až různé oxidy a/nebo chloridy kovů. Po důkladném rozemletí a vymytí všech složek vzniká hydratovaná hmota zvaná fondant, jež se nanese na vhodný a zcela čistý kov (typicky zlato nebo stříbro).

Po aplikaci fondantu na podklad dochází k jeho zasychání, po němž následuje vložení do pece při zvolené teplotě. Když začne povrch sklovatět, šperk se vyjme a nechá vychladnout. Při ochlazování se smalt často smršťuje, vzniklé mezery se tedy musí zaplnit a postup se opakuje, dokud vše není perfektní. Pokud email praskne, poškození může být nenapravitelné a kousek nelze dále využít. Proto nezbývá než podotknout, že každý dokončený enamelový klenot je velmi drahocenný.

Finální leštění lze dělat ručně, nebo opětovným umístěním do pece kvůli získání dokonalého skelného povrchu.

Ačkoliv lze emailový prášek koupit v různých odstínech, sytost a živost jednotlivým barevným tónům dodává až vypalování. Teplota a obsah kovových oxidů ve smaltu ovlivňuje výslednou intenzitu barvy a její průhlednost. Obecně řečeno, vyšší teploty ústí v trvanlivější a průsvitnější enamel, kdežto nižší vedou k měkčí a méně průhledné variantě, která je náchylnější k poškození.

Enamel neboli email může být:

• Průsvitný
• Opálový (mléčně zakalený a měňavý)
• Neprůhledný

Různé kovy si žádají různé fondanty s určitým stupněm průhlednosti, která umocňuje reflexi materiálu. Zlato se hodí k průsvitnému smaltu, jehož sytost barev zvládne perfektně podtrhnout. Chladivé tóny stříbra nechají vyniknout měňavému opálovému emailu.

Typy enamelu

Klasicky se rozlišují dva základní typy enamelu neboli smaltu:

Šperkařský

Jemnější email se používá primárně na stříbro, zlato a měď. Nechybí mu široká škála odstínů a jasné a lesklé barvy. Půvabná je hlavně transparentní a opálová variace.

Technický

Tuto variantu charakterizuje neprůsvitnost a menší rozsah odstínů. Lze jím zdobit další kovy a slitiny. Protože je odolný, stálobarevný a nepodléhá korozi, slouží ke smaltování nádobí, cedulí, sanity apod.

Techniky na výrobu emailových šperků

Od zářivých po jemné, od elegantních po netradiční: enamelové šperky zahrnují velký rozsah barev a stylů. Existuje celá řada způsobů, jež vedou ke vzniku těchto výjimečných ozdob. V průběhu staletí různé kultury upřednostňovaly odlišné techniky. V Byzantské říši hrála prim cloisonné, kdežto klenotníci ve středověké Francii a německých zemích preferovali champlevé. V secesi se na výsluní dostala plique à jour.

Umělci emailování zbožňují, protože dokáže jejich práci rozzářit a spojit zlatnický um s malířstvím. Seznamme se s těmi nejzásadnějšími technikami:

• Cloisonné (ve francouzštině „buňka“, v češtině občas „přihrádkování“) se označuje technika, kdy zlatník pomocí tenkých drátků ze zlata nebo stříbra formuje obrysy motivu, který pak vyplňuje enamelem. Šperk následně putuje do pece, kde se email roztaví a zesklovatí. Hlavním poznávacím znakem cloisonné jsou viditelné obrysové drátky.
• Champlevé (ve francouzštině „vyvýšené políčko“) působí jako pravý opak cloisonné. Základ této techniky představuje vyleptání, vyrytí nebo vydlabání prohlubně do kovu a následně vrstvení smaltu, dokud nevystoupí nad povrch materiálu. Následuje vypalování a leštění.
• Guilloché je technika, během níž zlatník aplikuje průsvitný email na kousek kovu s vysoustruhovaným vzorem. Po vypálení design na šperku vystoupí a odhalí svoji jedinečnou strukturu.
• Plique à jour (ve francouzštině „záblesk denního světla“) se prosadila v dobách secese. U této techniky se smalt neklade na kov, ale klade se v podobě prášku na tenké měděné nebo slídové folie a pak se do něj vyleptává vzor. Podkladový materiál bývá odstraněn (většinou pomocí kyseliny) a vytváří tak dojem barevného skla. Takto vyrobené šperky oslovují svojí průhledností a hrou světla, které klenotem proniká.
• Ronde bosse (ve francouzštině „kulatá práce“) představuje metodu, při níž se enamel aplikuje do trojrozměrných formiček. Svoji chvilku slávy si tato technika užila v renesanci, kdy vynalezli speciální lepidlo, které udrželo enamelový prvek na místě a během vypalování se vypařilo.
• Marquetry mísí emailování, osazování kameny a mozaiku. Techniku si oblíbili staří Římané, kteří vyřezávali smalt do různých tvarů a vkládali ho do kovového rámu.

Smalt lze aplikovat na podklad mnoha způsoby, mimo jiné poprašováním enamelovým práškem, malováním, poťukáváním houbičkou, kapáním nebo vkládáním mokrého nebo suchého smaltu na kov. Řemeslníci mohou vylepšovat své dílo vyškrabováním nebo vyleptáváním vzoru, případně vkládáním zajímavých detailů.

Studený smalt (cold smalt) neboli epoxidová pryskyřice

Studeným enamelem se nerozumí klasický sklovatý email. Nazývá se tak moderní technologie, při níž se používá pigmentovaná epoxidová pryskyřice na výrobu bižuterie, jež na první pohled připomíná luxusní enamelové šperky. Vzhledem k tomu, že na aplikaci této látky není třeba vysokých teplot ve speciálních pecích, umožňuje nanesení na širší škálu materiálů. Stačí nanést tekuté barevné pryskyřičné lepidlo, které se pouze nechá zaschnout na vzduchu, případně se vysuší v peci. Tato metoda nepatří k nejdražším. Klenotům navíc chybí kouzlo a elegance tradičního smaltu. Při nákupu si dejte pozor, abyste získali skutečný ručně malovaný emailový kousek, a ne obyčejnou bižu za pár korun.

Historie

Email se ve šperkařství a dekorování skrývá pod dalšími pojmy: sklovitý smalt, porcelánový smalt a malované sklo. Slovo enamel pochází ze starohornoněmeckého slova „smelzan“, které znamená „cítit“. Česká verze smalt je z arabského „smaltum“ neboli hladký, lesklý.

Enamelování patří k nejstarším formám povrchových úprav šperků. Zlatníci tak mohou ušlechtilé kovy rozzářit barvami, aniž by museli využívat drahokamy. Podle některých výzkumů lze první zmínky o smaltování vysledovat do starověké Persie, kde uznávali umění zvané meenakari. Staří Egypťané prý emailovali kamenné předměty a keramiku, příležitostně i ozdoby. Originální umění jako by neznalo hranic a šířilo se do Číny, starověkého Řecka a Říma, na keltské území a do byzantské říše. Každá kultura vtiskla smaltování vlastní styl. Například Číňané dovedli k dokonalosti techniku cloisonné.

Podle jiných teorií však Egypťané dekorovali královské artefakty barevnými drahokamy, sklem a fajánsem, což spíše odpovídá vytváření mozaiek než smaltování. Římané prý zas vkládali pestrobarevná sklíčka do předdefinovaného vzoru a mezery vyplňovali skelným práškem, který pak upravovali vypalováním. Ač se technika enamelování podobá, sklo se zcela nespojuje s kovem.

Svůj vrchol zažil email v časech byzantské říše, kdy cloisonné vzkvétala ve východořímské říši stejně jako v keltské části světa (Galie a Británie). Champlevé dosáhla největší popularity ve 12. století ve francouzském Limoges a v rýnsko-mázské oblasti. V 18. století nastal soumrak smaltovaných šperků, aby zájem o ně o sto let později nebývale vzrostl. Secese se stala dalším zlatým obdobím těchto specifických klenotů.

Čištění enamelových šperků a péče o ně

Jak již bylo několikrát zmíněno, enamelové šperky jsou velmi křehké, proto by se při jejich čištění mělo postupovat opatrně. Základ tvoří ponoření kousku do vlažné mydlinkové vody, a to na pět až deset minut. K odstranění viditelných nečistot se používá měkký hadřík. Další krok představuje opláchnutí a osušení materiálem, který nepouští nitky.

Možnosti oprav

Poškozený smaltovaný šperk by měl skončit v rukou odborníka na tento typ klenotů. Oprava nejen starožitného emailu představuje obzvláště delikátní proces. Vysoké teploty k natavení nové vrstvy smaltu mohou starší enamel poničit.

Nejsnáze se klenot poškodí, pokud ho upustíte na tvrdý povrch, smaltu totiž hrozí vylomení. Při věnování dárku třeba ke Dni matek tak nezapomeňte zmínit křehkost materiálu.

Zajímavosti

• Techniku guilloché proslavil Peter Carl Fabergé, jehož klenotnictví takto ozdobilo mnoho svých uměleckých děl a šperků.
• Mezi významné producenty enamelových šperků patří Rusko, kde je výrobou exkluzivních kousků známá oblast Rostova.
• V období secese smaltováním prosluli René Lalique a Eugéne Feuillâtre, kteří se soustředili na komplikované šperky inspirované přírodou. K jejich oblíbeným metodám patřila plique à jour.
• K hvězdám, které propadly kouzlu enamelových šperků, se řadí Whoopi Goldberg, Kourtney Kardashian, Emma Roberts, Miley Cyrus, Dakota Fanning, Lady Gaga, Chiara Ferragni nebo Lindsay Lohan.
• Enamelové detaily vypadají velice dobře i na pánských špercích. Smalt vyzývá k výrazným a velice detailním prvkům.

Smaltované šperky osloví nejen ty, kdo už jsou znudění klasickými kousky s drahými kameny. Svými výjimečnými barvami a leskem zaujmou všechny, kdo hledají něco neotřelého. S modrým zdobením splní podmínku něčeho modrého u nevěst, v kombinaci odstínů projasní monochromatický i minimalistický outfit. Enamelové klenoty se vrací na výsluní, neměly by tedy chybět v žádné šperkovnici, ať už ve vintage, nebo moderním designu.