Symbolika a historie zásnubních prstenů

Prsteny se používaly jako symbol po celá staletí. Porozumění historii zásnubních prstýnků může snoubencům pomoci uvědomit si, jak významným šperkem tyto kroužky jsou. Zásnubní prsten představuje jeden z důležitých drobných detailů, který značí změnu, očekávání a oslavy. Nezávisle na ostatních klenotech si ženy prstýnek, který obdržely se žádostí o ruku, sundávají málokdy. Dámy milují příběh, který se k nejdůležitějšímu klenotu darovanému mužem jejich života váže, proto by si pánové na jeho výběru měli dát opravdu záležet.

Odkud tradice zásnubních prstýnků pochází?

Historie zásnubních prstenů nezačíná na naleštěných pultech elegantních klenotnictví, ale na březích řek a v kovářských dílnách. Není snadné určit, kdy přesně se zvyk darovat zásnubní kroužek objevil. Někteří se domnívají, že nejstarší záznam o předání prstýnku pochází ze starověkého Egypta cca před 4 800 lety. Ostřice a rákosí rostoucí vedle známého papyru se splétaly do kroužků, jež ženy následně nosily jako prsten. Kruh fungoval jako symbol věčnosti – bez začátku a konce – nejen u Egypťanů, ale i u dalších kultur. Svůj vlastní význam má však i otvor uprostřed prstenu: nepovažuje se pouze za prázdný prostor, ale bývá vnímán jako brána nebo dveře, které vedou k událostem očekávaným i neznámým. Darování prstenu ženě tak symbolizuje nekonečnou a nesmrtelnou lásku.

Původní materiály, z nichž se prstýnky vyráběly, nevydržely moc dlouho a brzy je nahradily prsteny z kůže, kostí nebo slonoviny. Čím dražší materiál, tím hlubší vyznání lásky. Cena prstenu samozřejmě dokazovala i bohatství dárce.

Zvyklost darování zásnubního prstenu následně převzali i staří Římané. Spíše než symbol lásky však pro ně kroužky představovaly symbol vlastnictví. Předáním prstenu prohlašovali muži ženu za svou. Prsteny se vyráběly ze dvou kovů. Ty ze železa se nazývaly „anulus pronubus“ a byly určeny na nošení doma. Ty z drahého kovu (především ze zlata) se nosily na veřejnosti. Tradiční zásnubní prsteny rovněž mohly mít tvar klíče a symbolizovaly odemknutí nového života vdané ženy. Některé z nich dokonce pasovaly ke speciálním šperkovnicím, v nichž se ukrýval zásnubní dar. Římané prý byli rovněž prvními, kdo si nechával na prsteny vyrýt vzkaz.

Křesťané až do poloviny 9. století odmítali používání prstýnků jako součást svatebních ceremonií a obřadů. Po prolomení tohoto tabu v bohatých kruzích však snoubenka neobdržela prostý kroužek, ale velmi zdobený prsten s rytými holubicemi, lyrami nebo dvěma spojenýma rukama. Ani takovéto prstýnky nebyly církvi příliš po chuti, a proto se šperky ve 13. století značně zjednodušily a získaly výraznější spirituální vzhled. Jeden z biskupů ho výstižně popsal jako „symbol jednoty dvou srdcí“.

Kombinace zlata a drahých kamenů se stala precedentem teprve v 15. století. Nejčastěji takovéto zásnubní prsteny používaly ke spojení šlechtické rodiny. Kroužky vypadaly podobně jako ty dnešní a každý kámen měl svůj speciální význam. Rubín značil lásku, smaragd domov a lesklé diamanty věrnost a trvalost. V těchto časech budoucí nevěsty rovněž dostávaly neobvyklé prsteny se skrytými zprávami. Nejpopulárnější gimmel zásnubní prsten zdobily dva obdélníkové drahokamy – nejčastěji diamant a rubín symbolizující závazek a vášeň. Přímo pod kameny byly smaltem vyobrazeny satyrové a nymfy jako metafora hravých zásnub. Když se pár zasnoubil, rozdělil si prsten na dvě části pomocí speciálního uzávěru. Každý ze snoubenců nosil svoji polovinu doplněnou na vnitřní straně nápisem nebo verši. Velice oblíbené bylo souvětí „Co Bůh spojil, člověk nerozlučuj“ vypůjčené ze svatebního obřadu.

V 18. století spatřil světlo světa irský claddagh prsten, který zpodobňuje dvě ruce držící srdce s korunkou. Zásnubní kroužek se původně používal ve stejnojmenné malé rybářské vesnici, ale jeho design pochází z Itálie ze 17. století. Uvnitř kruhu bývala střídavě vyryta křestní jména páru.

Ačkoliv diamanty zdobily prsteny po mnoho staletí, v zásnubních kroužcích se prý podle odborníků začaly objevovat až ve 2. polovině 15. století. Prstýnky v 19. století se už tolik nelišily od svých dnešních příbuzných. Zásnubní prsteny s perlou nebo jiným nejlepším kamenem, který si ženich mohl dovolit, veřejně potvrzovaly záměr snoubenců vstoupit do svazku manželského.

Velký rozmach diamantových zásnubních prstenů mezi širší veřejností předznamenal objev diamantových dolů na africkém kontinentu v roce 1870. Vzhled a struktura zásnubního prstenu se časem měnily, což souviselo především s nástupem nových technik opracování diamantu a způsobu jeho osazení. Diamanty jsou dnes při zásnubách stále volbou číslo jedna, protože nádherně odrážejí světlo a ze všech drahokamů mají nejvyšší brilanci. Začátkem 20. století začal obchodník s diamanty DeBeers (dnes již velká světová společnost) přesvědčovat svoje zákazníky, že jedině diamant je kamenem hodným k vyjádření lásky ženě. Tato tradice se tehdy skutečně uchytila a funguje dodnes. Móda se však mění a v poslední době se čím dál tím častěji setkáváme nejen se zásnubními prsteny s čirým diamantem, ale i s prstýnky s barevnými diamanty nebo jinými pestrými drahokamy. Stále oblíbenějšími jsou například morganitové zásnubní prsteny, modrofialové tóny prstenů s tanzanitem či jemné zásnubní prsteny s akvamarínem.

Jsou to právě i barevné drahokamy, které v sobě často nesou skrytý význam a hlubokou symboliku, podle níž muži zásnubní kroužek vybírají. Oblíbený safír například symbolizuje upřímnost a věrnost a majitelce by měl do života přinášet radost. Neobvyklý turmalín je kamenem lásky, který se stará o pevný a stabilní vztah, zatímco ledový akvamarín by měl partnerům pomáhat překonávat jejich vzájemné odlišnosti.

Na který prst patří zásnubní prsten?

Tato tradice má počátky už ve středověku, kdy lidé věřili, že prsteny symbolizující svazek by se měly nosit na čtvrtém prstu levé ruky, protože jím prochází vena amoris – „žíla lásky“. Tato pověra tvrdila, že existuje přímé spojení mezi prsteníkem a srdcem, a proto bude prstýnek na tomto prstě napojený na srdce. Ve skutečnosti nebyli lidé až tak daleko od pravdy, protože každá, i ta nejmenší žíla či cévka vede přímo do srdce, takže i prsteník je se srdcem spojený tak jako každá jiná část těla. V některých kulturách se ujala tradice nošení zásnubního prstenu na pravé ruce.

Zajímavé zdůvodnění bezpochyby uvádí zcela pragmatická úvaha: prsteníček levé ruky patří k nejméně (vyjma malíčku) namáhaným prstům ruky, a proto prstýnku hrozí nižší riziko poškození, než kdyby byl nošen třeba na ukazováčku. Malíček byl prý příliš úzký na to, aby klenotník mohl popustit uzdu fantazii a vytvořit krásný a zdobený kousek, a proto se téměř neodkládané zásnubní kroužky začaly nosit na čtvrtém prstu levé ruky.

Symbolika zásnubního prstenu

Zpočátku mohly zásnubní prsteny představovat část věna nebo cenu nevěsty. Nejenže kroužek na první pohled oznamoval zadanost ženy, jeho kvalita indikovala společenské postavení a bohatství ženicha. A jaké další symboly můžeme dnes v prstenu hledat?

Prsten jako dar

Pokud muž věnuje ženě prsten, ve většině západních kultur je to považováno za vyjádření touhy se s ní oženit a být s ní do konce života.

Prsten jako slib

Žena na oplátku nosí prsten, aby ostatním naznačila, že si plánuje někoho vzít a že je tedy oficiálně zadaná. Diamantový prsten na levé ruce je jasným symbolem zasnoubené ženy.

Prsten jako kruh

Zásnubní prstýnky tvoří kovové kroužky – a kruh jako takový je součástí posvátné symbolické geometrie. Prsten je kruh bez konce a začátku, což znamená, že je věčný, nekonečný, obnovující se, celistvý a dokonalý. Přestavuje rovněž Slunce, Měsíc a planety a spojuje životy tak jako zásnubní prsten spojuje životy dvou lidí. Kruh také symbolizuje nekonečnou lásku milenců. Tak jako jejich city – nemá žádný konec. Nedá se zlomit ani rozdělit – tak jako jejich pouto.

Prsten jako dědictví předků

Mnoho párů si vybírá zásnubní prstýnky nabité osobní symbolikou. Keltské prsteny jsou svázány s rodinnými vazbami a etnickou tradicí, zatímco starožitné kroužky mohou být rodinným dědictvím, které v sobě nese hluboce intimní souznění a spojení.

Prsten jako připomínka

Moderní snoubenci často lnou k romantickým chvílím svého společného bytí, a proto neváhají upnout pozornost k zásnubním prstenům zdobeným drahokamy podle znamení zvěrokruhu nebo podle měsíce, kdy se seznámili, kdy si spolu poprvé vyšli nebo kdy se poprvé políbili.

Prsten jako minulost, přítomnost a budoucnost

Prsteny se třemi kameny jsou prodchnuté osobní symbolikou. Každý z kamenů představuje jinou etapu vztahu: minulost, přítomnost a budoucnost. Drahokamy či diamanty nejčastěji nesou podobu kulatého briliantu, smaragdu nebo princezny.

Prsten jako vzkaz

Zatímco některé kultury věří, že prstýnek zdobený rytím nosí smůlu, protože zdobení oslabuje pevnost kovu (ačkoliv toto je pouze pověra), pro jiné nápis na zásnubním kroužku značí intimitu a jedinečnost prstenu a posiluje pouto mezi snoubenci.

Zajímavosti

• Nejmenší zásnubní prsten v nejranějším věku obdržela princezna Mary, dcera Jindřicha VIII. V té době jí byly pouhé dva roky.
• Ve Spojených státech se ročně spotřebuje na výrobu zásnubních prstenů 17 tun zlata.
• První, kdo daroval své snoubence zlatý prstýnek s diamantem, byl rakouský arcivévoda Maxmilián Habsburský a bylo to v roce 1477. Jeho vyvolenou byla Marie Burgundská. Diamant jako nejodolnější kámen se proto stal symbolem věčné věrnosti a tradici darování zásnubního prstenu si brzy osvojili lidé na celém světě.
• Dnes se více než 80 % amerických zásnub neobejde bez diamantového prstenu.
• Zásnubní prsteny ze zlata byly objeveny i v ruinách Pompejí, které zničil v roce 79 výbuch Vesuvu.
• Martin Luther daroval Gimmel zásnubní prsten Catherine Bora k zásnubám v roce 1525.
• V 17. století se angličtí protestanti pokusili zrušit tradici předávání zásnubního prstenu. Stejně tak puritáni ve Spojených státech, kde mladé ženy místo prstýnků nosily zdobené a zároveň praktické náprstky.
• Žebříčku popularity mezi diamantovými designy vždy vévodil kulatý briliant, ale v posledních letech se rozmáhají i tvary oválné, emerald, princezny a polštářky.
• Ve 20. letech 20. století si mladí muži a ženy oblíbili prstýnky ve stylu art deco pro jejich symetrii a blyštivé barevné kontrasty.
• Za velké krize na přelomu 20. a 30. let 20. století získaly převahu menší zásnubní kroužky ozvláštněné filigránem.
• Za 2. světové války byly zakázány platinové prsteny, protože vzácný kov se využíval ve zbrojním průmyslu. Prstýnky se proto vyráběly ze zlata a stříbra.